Na úvodní stránce webové prezentace Českého klusáckého spolku se můžete dočíst toto: „Cílem tohoto sdružení je udržení mezinárodně srovnatelné úrovně klusáckých dostihů v České republice a zachování klusáckých dostihů na klusácké dráze v Praze – Velké Chuchli, udržení konkurenceschopné úrovně chovu klusáka řízením chovatelské práce členů, poskytování chovatelských služeb, zajištění mezinárodní spolupráce a publikační činnosti.“

Pod tyto řádky se nelze než podepsat. Určitě patřím dlouhodobě k těm, kteří chtějí, aby české klusácké odvětví stoupalo po myslném žebříčku vzhůru a nikoliv, aby se propadalo kamsi do hlubin. Navíc by bylo velice příjemné, kdyby i česká kotlina hostila nějaký klusácký dostih evropského střihu.

Za několik málo dní by měla proběhnout volební valná hromada České klusácké asociace, občanského sdružení, které v současnosti zastřešuje tuzemské klusáky. Většina členů spolku jsou také členové asociace, a tak bude určitě zajímavé sledovat, s čím tato část obce na valnou hromadu přijde.

Od současného vedení žádné překotné změny čekat nelze. Spíše pokračování v cestě, na jejímž konci je možná klusácký stadion v Bravanticích. Spíše amatérské vedení, které se nesnaží příliš klusáky propagovat a zlepšovat jejich jméno. Možná pár dostihových dní v Chuchli, spíše nějaké ve Slušovicích. Možná trochu vylepšený model z roku 2012. Zde se ptát, zda toto je cesta do klusácké Evropy, které jsme dlouhodobě členem, mi přijde zbytečná.

Je tedy čas na přepřahání? Pokud se podíváme na historii České klusácké asociace v nedávné minulosti, zjistíme, že zřejmě ano. Ale okamžitě v tu chvíli se ptám, kam se bude dál kočár řítit? Vrátíme se do „klidných“ vod na přelomu 20. a 21. století, nebo nás čeká cesta nová? V prvním případě moc optimismu nemám, sice byl klid, ale žádnou velkou vizi jsem neviděl, o čemž svědčí investice, ze kterých klusáci těží do dnešních dní. Nebyly a nejsou.

V případě cesty nové, jsem pro. Musí být ovšem dlážděna, jasnou vizí, která bude klusáky posouvat někam dál a ne jen z „klubového“ sportu smetánky v odvětví rozhádaných amatérů či naopak, jak tomu bylo v uplynulých letech.

Zaprvé, musí platit jasná pravidla pro všechny, aby byla šance přilákat nové majitele a diváky. Spokojení majitelé mohou nakoupit kvalitní koně, kterých rozhodně není nikdy nazbyt. Lidé se však v posledních dekádách spíše od sportu odklánějí, než aby přicházeli, ať už byl u vesla kdokoliv!

Do sportu se musí investovat prostředky, ne pouze zajišťovat provoz. To je velmi zúžená a nebezpečná optika. Je hezké, že je za co běhat dnes, zítra, za měsíc, ale pohybujeme se v daleko větší konkurenci zábav a atrakcí než tomu bylo i jen před 10 lety. Produkt musí být srovnatelný s tím, co dnes nabízí naše konkurence. A to dnešní klusácké dostihy rozhodně nejsou z mnoha úhlů pohledu.

Dostihy jsou výkladní skříní chovu klusáka či anglického plnokrevníka. Ony generují potřebné finanční prostředky. Pokud budou atraktivní pro majitele, ti nebudou váhat s nákupem dalších akvizic, ať z domácích zdrojů nebo v zahraničí. Zlepší se situace chovatelů. Pokud budou dostihy atraktivní pro diváky, rozhodně nebudou váhat nechat na závodištích nějakou tu pětku za sázky, zase tu máme nějaký příjem.

Zkrátka musí to být kabát moderního střihu, jeho nositel nesmí mít shrbená záda, ale musí být pro všechny strany věrohodný. Nabízené zboží musí být nejlepší kvality, skvěle zabalené a chytře propagováno!

Pokud něco z uvedeného nebude platit, nikdy se nepodaří splnit cíl ani nově ustanovenému spolku! A tak nezbývá než věřit, že do stojatých vod vtrhne aktivní štika, než líný kapr.