Ladies European Championships 2011

30. 9. 2011

15.-18.09.2011, Wolvega

Každý rok pořádá F.E.G.A.T., federace sdružující evropské klusácké amatérské jezdce, mistrovství amatérských jezdců. Ujmout se role hostitele letošního Mistrovství Evropy pro ženy připadlo na Holandsko a jeho nově otevřené závodiště Wolvega. Zastupovat Českou republiku ve dnech 15. – 17. září pro mě byla čest a na Wolvegu jsem se těšila. Právě tam jsem před dvanácti lety absolvovala svůj úspěšný reprezentační debut, díky kterému jsem se stala součástí jedné velké rodiny, kterou Fegat bezesporu je. Známé tváře, vřelé přijetí a pocit pevné sounáležitosti, to je moment, který musíte zažít, abyste ho dokázali plně pochopit.

Původně jsme měly startovat 3x, holandským organizátorům se však nakonec podařilo zajistit pro každou jezdkyni 4 koně, před čímž teda smekám. K dnešnímu dni Fegat sdružuje šestnáct členských zemí, což je pořádná porce, když musí pro každého jezdce zajistit 3 – 5 koní. Do Holandska nás dorazilo sice „jen“ čtrnáct, ale představte si čtrnáctičlenné pole!

Pro mě letošní rok znamenal současně 5 – 6 místo, o které jsem se stejným počtem bodů (36) dělila s reprezentantkou Německa Sylvií Raspe (přestože Sylvia měla dva favority, s kterými 2x zvítězila). Menší třenice vznikla kuriosně na medailových pozicích, protože stejného počtu bodů (42) dosáhla hned trojice dívek, jenomže vyhrát může podle pravidel jen jedna a tudíž o konečném pořadí rozhodlo až nejlepší umístění. Zlato pro Švédsko získala Louise Medelberg, stříbro zůstalo doma zásluhou Hiltje Tjalsma a do Maďarska s Bernadett Balogh putoval bronz.

Koně nám byli přiděleni losem, a to je vždycky o hře na náhodu. Ani jeden z mých čtyř koní nepatřil papírově k šancím na výraznější úspěch, navíc jsem třikrát startovala z druhé řady, a to je ve čtrnáctihlavém poli docela problém. Asi hodinu před prvním dostihem se jako bonus spustil neskutečný liják, což hladkému průběhu moc nepřidalo a nadměrný příval vody se podepsal samozřejmě na dráze.

Bylo mi jasné, že z druhé řady si moc vybírat nemůžu, stejně jako obíhat zvenku to s tímto „materiálem“ asi moc nepůjde, nezbyla tedy jiná možnost, než průnik podél bariéry, což mi následně doporučovali také trenéři. S viditelností jsme se potýkali téměř všichni, je zázrak, že se nic nestalo.

První svěřenec, čtyřletý valach Alibabba J, měl sice kromě „vyvaleného“ bělma nejvíce vyběhaných peněz, startoval ale po téměř tříměsíční pauze a v jeho posledních pěti startech figurovaly dvě diskvalifikace. Největší obavy měl trenér o start, protože Alibabba je prý v momentě startu hodně problematický. Úspěchem pro mě v tomto případě bylo sedmé místo bez cválání. Následovala pětiletá francouzská klisna Sarah du Granit, považovaná papírově za outsidera, protože v poslední době startovala jen v Belgii. Já jsem jí však naopak věřila nejvíc a bylo z toho třetí místo. Sarah totiž chybělo pouhých 150 eur zisku, aby mohla startovat ve Francii a trenér ji sem pro ně vezl až z Grobois. Vezl by někdo z Vás koně 7 hodin nějakému amatérovi? Šílené že? Do třetího klání jsme nastoupili s pětiletým Zicero Boko, výkonnostně mým nejlepším koněm, ovšem s nejvyšším startovním číslem 14. Skeptický byl také trenér B.Crebas, podle něj z druhé řady neměl jeho svěřenec šanci. Páté místo bylo za dané situace podle odborníků vytěžené maximum, tady ale osobně cítím malou rezervu, mohlo to být minimálně o 1 místo lepší. Nicméně po třech kláních průběžné třetí místo. Jenže přišla na řadu desetiletá Tyvonne Promise, a to byl průšvih. Její letošní výkony byly těžce pod průměrem zbytku startujících. Dosažené deváté místo nabízelo méně bodů, než bych potřebovala. Moje celkové umístění vzhledem k možným (či spíše nemožným) šancím není zase tak špatné. V uplynulých letech jsem měla dvakrát štěstí na los a získala dvakrát stříbro, letos měly šťastnější den některé z mých soupeřek, a to je asi spravedlivé. Nečekala jsem, že vždycky všechno vyjde.

Součástí takovýchto utkání je doprovodný program, kterým pořádající země prezentuje svou národní kulturu. Holanďané nám v tomto směru zajistili účast na unikátní dostihové disciplíně zvané Kortebaan, v anglickém překladu short track. Když mi Alle Loman o této jejich specialitě vyprávěl, měla jsem jen matnou představu. Teď však dostala zcela konkrétní a živý obraz. Jsou to jednoduše dostihy na ulici ve městě. Oni normálně uzavřou silnici, musí být samozřejmě rovná a dlouhá něco málo přes 300 metrů, na oba jízdní pruhy navezou pruh písku (prostor startu a cíle je pískem pokrytý celý) a běhají tam dostihy o peníze. Závodí vždy dvojice koní na trati 300 metrů, z které postupuje dvojnásobný vítěz. Start je z hodně drsné otočky. Vítězové se pak dále utkávají stejným vyřazovacím způsobem, až poslední dva bojují o vítězství celkové. V Holandsku si kortebaan získal velkou popularitu a do jeho okruhu se zapojila celá řada měst. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.

Vůbec celá precizní organizace a skvělé ubytování zasluhuje pochvalu, stejně jako výlet v působivé fríské oblasti. Jen závěrečný ceremoniál a banket jsem si moc neužila, protože jsem se z dostihů vrátila poloslepá, moje oči dostaly díky dešti pěkně zabrat a písek jsem z nich dolovala ještě celý víkend“.

Domů jsem mířila s dobrým pocitem, i když s dávkou lítosti při představě, do čeho se vracím.

Alena Čemusová

LAND		VORNAME	NAME		PTS	RANK
	Sweden		Louise	Medelberg		42	1
	Netherlands		Hiltje	Tjalsma		42	2
	Hungary		Bernadett	Balogh		42	3
	Belgium		Beatrice	Demoulin		37	4
	Czech.rep.		Alena	Čemusová		36	5
	Germany		Silvia	Raspe		36	5
	Finland		Heli	Perkiö		33	7
	Norway		Berit	Tveter-Alm		32	8
	Russia		Julia	Kashkovskaya		27	9
	Austria		Gundula	Bauer		24	10
	Ukraina		Olga	Bondar		24	10
	Spain		Francisca	Andreu Adrover		20	12
	Denmark		Karina	Rindom		10	13
	Switzerland		Valery	Henry		9	14